Na kole: Orlová,Dolní Lutyně, Dětmarovice,, Bohumín, Polsko, Šilheřovice, Hlučín,...#1

8. května 2015 v 20:49 | LuxyBeauty |  Výlety
Když se řekne město Bohumín. Každému se vybaví něco jiného. Kdyby mě někdo řekl, co si vybavím pod jménem Bohumín, tak bych řekla, že staré cihlové domy, které postavili ještě za války, a o které se nikdo nestará. Že je to špinavé a jinak zvláštní město.


Ulice, které jsou staré jako samo město, se taky nepyšní nějakou elegancí, jako jiné města. Já jsem v téhle části byla, kde to není moc pěkné. A musím říct, že to na mě moc dobrý dojem neudělao. A navíc i když jsem tam byla na chvilku, tak jsem si tam připadala, jako by mě tam měl za chvíli někdo přepadnout a okrást.

Ale jako i jiná města, tak i Bohumín má svou pěknější tvář. A tam jsme byli s přítelem na kole. Jelikož
nebylo co dělat, tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na kole. Nevěděli jsme kam, a tak jsme se vydali za nosem. Ten nás zavedl do Bohumína. I když tou části, kterou jsme projížděli, tak nebyla ta stará škaredá část, ale ani ta pěkná. Takový ten střed, kde vidíte jen rodinné domky, které jsou většinou staré několik desetiletí a obchody, které sídli pod 3-4 patrovýma paneláky, které nevypadají nějak extra. Ale myslím si, že těm, kteří žijí v městě , tak jim to vyhovuje.

Ale jen jsme tudy přejeli , a hned jsme se ocitli n mostu, který vede na dálnici a kde je vidět akvapark. Ale jelikž jsme nemohli jet na dálnici na kole, tak jsme se vydali takovou vedlejší cestičkou, která vedla někde mimo město. Ale v Bohumíně, jsme pořád byli. Za centrem města ,byla jen krásná příroda, sem tam pár domků ze zahradou.

Po cestě jsme viděli jen pole, na kterých byla bud kukuřice nebo nějaká oblilovina. Pak nás zastavili dva chlapíci, kteří se nás ptali na cestu, my jsme ale nevědeli, protože jsme nebyli místní. Ale z doslechu co ten druhý říkal, jsme se dozvěděli, že kousek dál by mělo být nějaké jezero. Tak jsme rychle sedali na kolo a jeli za něma. Já jsem v ten den byla v nějaké dobré formě, jelikož jsem byla rychlejší než přítel a taky mě nic nebolelo. Ale přítel už nemohl, tak jsme si sedli na nějakou lavičku a spočli na chvilku. Tam jsem si všimla nějaké kaple, které stála hned kousek od lavičky, kde jsme seděli a dva náhrobní kameny, pokud se to tak dá říct, na kterých bylo něco napsáno. Na jednom , který stál pár metrů za kaplí byl kříž a pod ním náhrobní kámen, kde bylo napsáno "obětem epidemie cholery" a na druhém byl nápis" oběten epidemie tyfu" . Přesně nevím co se tam stalo , ale podle internetu a hlavně Googlu, tak epidemie tyfu byla v roce 1846-1847 , kde se postavil na připomínku , těch, kteří zemřeli jak na díky neúrodě, tak i na tuto nemoc.
Epidemie cholera , která zde taky vypukla , a která byla v roce 1831,kdy v místě pomníku byly pohřbeni lidé, kteří na tuto nemoc zemřeli.


Když jsme si odpočinuly, tak jsme zamířili k vodě. Voda byla krásná čistá, ale o několik metrů dále bylo už pořádně hluboko, tak jsme jen zkusili vodu a jeli déle.

Projeli jsme bohumínem , a pak jsme skončili u polských hranic.

Tak jsme projeli Polsko přes Chalupky a na konci Polska jsme byli zase u nás v Česku a to u Šilheřovic.


Chtěla jsem vám vyfotit Šilheřovický zámek, ale kolem něj bylo spousta stromů.

Další část cesty bude zase příště, protože už polovina článku je celkem dlouhá a vím, že dlouhé články ani mě nebaví číst :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama